Romano Drom (Romská cesta) III – jak se nám žije

O tom, jak jsem potkala svoji „romskou rodinu“ jsem již psala ( http://bartosova.blog.idnes.cz/c/18481/Romano-Drom-romska-cesta-II-o-me-romske-rodine-a-me-ceste-k-ni.html ).  Dnes bych se s vámi chtěla podělit o střípky našeho romsko-gádžovského soužití. Je to takový nesourodý miš-maš minipříběhů a postřehů, včetně několika fotek.

Andrea Bartošová

Letní dovolená

Měli bychom to dělat častěji. Parta osmi lidí  + jedno miminko,  14 dní na Vysočině, mimo civilizaci, žádná televize a rozhlas, žádný internet a noviny, žádné špatné zprávy. Pohoda jazz a dlouhé noci u ohně za zvuku krásných romských melodií. Druhý týden jsme byli pozváni o pár kilometrů dál, na mezinárodní workshop romské hudby a tanců. Tento projekt se prolínal s táborem pro talentované romské děti a vyvrcholil festivalem romské hudby.  Co dodat, bylo to fantastické. Letos se chystáme zase…

Nejkrásnější vánoční dárek

Zarámovaný obrázek.  Dostala jsem ho od Riška (10 let). A je zcela speciální. Riško mi ho koupil za své prvně vydělané peníze (film + divadelní představení). Visí v mém bytě na čestném místě.

Tatínek má vždycky pravdu

Co si budeme vykládat, Riško je vychováván na naše („většinové“) poměry volnějším způsobem. Proto mě překvapuje jak je poslušný. Někdy až moc. Vyrazili jsme spolu do města, dostali jsme od jeho tatínka (mého nejstaršího bratra) instrukce, na jaký autobus sednout, kam dojet a jak se zase vrátit. Jenomže tatínek se spletl. Na zpáteční cestě jsme uviděli zastávku o hodně blíž než bylo uvedeno v instrukcích. Riško ale trval na tom, že musíme dodržet co říkal tatínek. Marně jsem mu ukazovala jízdní řád, marně ho přesvědčovala, že můžeme nasednout už tady. Tatínek prostě řekl a přes to nejede vlak. Tady on nenasedne. Tak jsem mávla na taxík. Je to jasné, tatínek má vždycky pravdu.

Geniální muzikanti

Moji bratři jsou geniální muzikanti. Jejich nádherné hlasy tvoří dokonalou harmonii. Jejich hudba je plná emocí, vášně, temperamentu, radosti i bolesti. Slzy na jejich koncertu nebo workshopu nejsou výjimkou. Mám to štěstí, že jsou také mými učiteli (jsem šťastnou majitelkou hudebního sluchu a poměrně hezky zabarveného altu). Nedávno jsme cvičili improvizaci. Já improvizovala a oni do mé improvizace dělali neuvěřitelný !!! TROJHLAS !!! (Pro nezasvěcené, při improvizaci je již tvoření druhého hlasu poměrně složité, jelikož nevíte jak se melodie vyvine. Naše výsledná improvizovaná melodie byla čtyřhlasá !!!). Kdybych neimprovizovala já, nevěřila bych že je něco takového možné a že to nebylo předem nacvičeno. 

Hostitelé a hosté

Romská kultura je v rozdělení mužské a ženské role poměrně tradiční. Já jsem zase žena moderní a emancipovaná. Nicméně v našem soužití to není problém. Když jsem u nich, jsem host (host do domu, Bůh do domu), a dostává se mi takzvaného „full service“. Nemusím hnout malíkem, všechno je mi přistrčeno přímo pod nos. Jsem neustále povzbuzována abych jedla a pila a tak jím a piju a z návštěv si tudíž odvážím pár kil navíc. Když jsme v cizím prostředí, role hostitelky se musím ujmout já. Od vaření tisíce káv, předkládání pokrmů, po roznášení a nalévání nápojů. Jedné výsady ale užívám i na akcích. Bratři pořád žehlí a já jim tam přihazuji i svoje kousky (proto na mě uvidíte lněné oblečení v podstatě jen na workshopech :-) ).

Co nám na sobě nejvíc vadí

Mně na nich: Kouří jako „tovární komíny“ a přes můj výslovný zákaz krmí mého psa od stolu (když si myslí, že se nedívám :-)  )

Jim na mně: Ráno zabírám koupelnu na hodinu

Hádky

Na to že jsme lidé různých kultur, navíc temperamentní  a tvrdohlaví,  se skoro nehádáme. My se spíš tak dohadujeme. Přesvědčujeme se navzájem, že právě to naše řešení je to nejgeniálnější. Když mi chce nejstarší bratr naznačit, že jsem „spadla z višně", říká mi „čhaje“ – děvče a má u toho pozdvižené obočí. Opravdovou hádku jsme měli jenom jednu. Byla krátká a prudká a byla zcela o ničem. Hluboce jsem se urazila a odešla jsem spát. A zuřila jsem dvojnásobně, protože oni ještě hráli a zpívali a já jsem u toho z principu nemohla být.  Druhý den hned ráno se konala obrovská omluva mého nejstaršího bratra, toho prostředního jsem se rozhodla ignorovat – při hádce byl nejprotivnější (nejmladší se hádky neúčastnil).  Odpoledne se dostavil výsledek,  ignorovaný bratr mi předal text písničky, kterou pro mě napsal. Začíná takto (překlad z romštiny):

"Stojím vedle tebe a ty se na mě ani nepodíváš

Modlím se abys mi řekla aspoň jedno slovo…"

Odpuštění bylo pochopitelně uděleno ihned. Této písničce říkáme Odpustková. A jelikož je moc hezká, možná bych se s nimi měla hádat častěji.

Večírky

Ach ty romské večírky !!!  Jsou fantastické !! Jsou plné hudby a tance . Fantastičtí zpěváci a muzikanti, různé nástroje, jam sessions, dojemné rodinné výjevy …. Trvají do rána. Nejdelší kterého jsem se zúčastnila, trval 24 hodin. Miluju je !!! Než mi začnete nadávat a popisovat utrpení sousedů vězte, že většina našich večírků se odehrává na akcích mimo rezidenční domy.  U mě doma byl romský večírek v minulém roce 2x.  Díky speciálnímu složení obyvatel našeho domu (zpěvačka-tanečnice, zpěvák-perkussiosta, spisovatel-rocker, redaktorka-divadelnice) není problém ani to, že takový hudební večírek skončí v 7.30 ráno. Sousedka mi druhý den naopak poslala SMS: „Vy jste tak krásně zpívali, že jsme nahoře plakali“ :-)

Workshopy

Své bratry jsem potkala na workshopu. A zamilovala se do nich okamžitě a střelhbitě, hned v průběhu první písničky. Teď jezdím s nimi, jako tlumočnice a koordinátorka. Naše workshopy se většinou konají v zahraničí. Kromě romských písní a tanců  děláme i besedu na téma romská historie a kultura. Je až neuvěřitelné, co se dá na takovém workshopu zažít a prožít. Ale co vám budu povídat já, nechme promluvit samotné účastníky:

„When I first got to know this trio, I was struck by the raw energy, the immediacy and joyful ease of their performing. There was exuberance and a wonderful lightness of being where tears are never very far from laughter. In fact, deep pain is connected to euphoric joy and all of it becomes a glowing fuel in the self-expression. I loved the music but never imagined actually participating in the singing. However, being a part of a choir singing these tunes in Romani was a profoundly creative experience which made us all feel quite euphoric. I have never laughed as much as with these musicians and never cried as much either. You could say it is therapeutic in the sense that it liberates and unblocks you. Gypsy music is simply the pulsating blood-stream of Eastern Europe. It is the hidden Eastern European blues.“

„The workshop was marvellous. The 3 brought wonderful songs full of longing and deep emotion. It was great fun to learn with them, to feel the power of shared singing beyond the different backgrounds, languages of those singing. I felt so happy with them and really missed them and their melodies after the workshop back in everyday life. A wonderful, unifying and transforming energy developed during the workshop. I would really like to tell them  how impressed all were by their warmth and stirring way of sharing their culture with us.“

A ještě jeden workshopácký střípek nakonec. V rámci besedy nám účastnice vyprávěla, jak jí rodiče zakazovali kamarádit s Romy a strašili ji, že ji Romové unesou. Svůj příspěvek zakončila: „Tak mě prosím uneste, já s vámi půjdu ráda“. Nato se přidali i ostatní, „ano prosím, uneste nás do vašeho světa“. A tak nějak je to vlastně i se mnou. Jsem nejen unesena ale často i unešena, a to zcela dobrovolně :-)….

 Fotky:

                                                                                                     Letní dovolená 2007 (superchůvák v akci)

                                                                                                                            S Riškem - dva ve městě

                                                                                               Jooooooj Mamooo (workshop - soprano girls)