Pročtete-li si blogy idnes, často se dozvíte, že slovo multi-kulti musí být něco pejorativního a že jsou všichni Romové stejní a soužití s nimi není možné. Hodně se tu také píše, že rasismus v České republice v podstatě neexistuje a je to nadužívané slovo. Byla jsem tu, abych ukázala, že lidé kteří žijí a smýšlejí jako já existují ( i když se většina z nás “internetové žumpě” vyhýbá) a poodhalit pohled z druhé strany. Romano Drom se dnes uzavírá, vytáhněte kapesníky, budeme se loučit.
Jsem hrdá multi-kulti. Na světě je tolik zajímavých a inspirujících prostředí. A já si je beru tak, jak mi je život nabízí. Vyrůstala jsem s Indy, díky svému multi-kulti zaměření jsem procestovala Evropu a USA, dostala se mimojiné mezi newyorské intelektuály, švédské aristokraty, navštěvuji německou komunu (to je velmi zajímavý životní styl, který lze přirovnat snad jen k hippies), pohybuji se mezi mezinárodními top manažery, byla jsem svědek (kuma) na balkánské svatbě, gospely mě učil zpívat Colin, dirigent z Londýna s nádherným sametovým hlasem, na koni mě učil jezdit Dominique - francouzský zaříkavač koní, atd.. Přátele mám po celém světě, dá se tedy říci: “jsem multi-kulti a svět mi leží u nohou :-) .”
To, že se mi otevřel svět romských umělců, považuji za obrovské štěstí. Na to co spolu prožíváme mi často chybí slova. Poznala jsem tolik skvělých lidí. Proto tak nesnáším paušalizaci. Proto mě děsí to, co jsou nuceni snášet. Jsou to situace, které příslušník většinové společnosti nezažije a díky tomu často nepochopí. Je mi smutno z paušalizačních antiromských článků, které píšou chytří a někdy i milí lidé (k nim samozřejmě nepočítám zamindrákováná individua s IQ tykve, která si dala za úkol šíření absolutní nenávisti a kterých je zde na blogu víc než dost).
Chápu, že i většina z vás slušných by ráda nadále věřila, že rasismus v Česku nebo na i na Slovensku neexistuje. Že slovo rasismus je nadužívané. Jistě si vybavíte „slavné“ scénky z X-Factoru, ve kterých dvě romské rodinky nadávají porotcům do rasistů. I mě po jejich shlédnutí napadla legendární věta Dr. Štrosmajera „kdyby hloupost nadnášela“. To, že tito lidé slovo rasismus zneužili, ale neznamená, že by česko-slovenský rasismus neexistoval.
V mé romské komunitě se slovem rasismus šetří. Menším xenofobním projevům (neustálá pozornost lidí, policie, ochranky, celníků, odsedávající si lidé, atd) často čelí humorem. Na otázky, kladené v rámci workshopáckých besed, odpovídají smířlivě. Ani se mnou o svých zážitcích příliš nemluvili. Až teď o posledním prodlouženém víkendu. Můj prostřední bratr mi ukázal text své nejnovější hry. Neskutečně mrazivý a depresivní. Jelikož je jinak spíše optimistou, divila jsem se, kde se to v něm vzalo. „Čerpám z historie a zúročil jsem vlastní zkušenosti“. „Vlastní zkušenosti ?!“ A tak začal vyprávět.. O tom, že nevpouštění a neobsluhování bylo běžným standartem (to se naštěstí cca od roku 2000 hodně zlepšilo). Jednou ho dokonce odmítli vpustit, když šel na večeři se zahraniční novinářkou, jak jinak - byla z toho v šoku… O tom jak na něj občas různí lidé pokřikují nadávky (raději mi nechtěl říct jaké, ale po půlroční zkušenosti zde na blogu si to dokážu živě představit), jelikož je člověk nekonfliktní, zcela je ignoruje. O tom, jak šel večer po ulici a z auta na něj vylítlo pět chlapů, z čehož jeden na něj mířil pistolí. Naštěstí právě přijela tramvaj a on do ní naskočil. O tom, jak ho zcela bezdůvodně napadla na ulici skupina holohlavců a zmlátila ho baseballovou pálkou….. Když skončil, neměla jsem slov, mlčky jsem ho objala…. Proč ? Čím si to tento mírumilovný muž – navíc chytrý, kultivovaný, hezký a dobře oblečený, pracující, talentovaný, oceněný mnoha cenami, zasloužil ?
Až budete příště zase nadávat na Romy, zkuste se nejprve zamyslet. Ne že by romská komunita neměla problémy k řešení, ale neklaďte vinu za problematické soužití pouze na ně. Každá mince má DVĚ strany !!!!
Zaznamenali jste například, tu nenápadnou poznámku Vojty Lavičky , jednoho z nejúspěšnějších českých Romů, v pořadu Máte slovo, že ho chtěli strčit do zvláštní školy ? Je Rom a ti tam přece patří. Byl by tam kde je dnes, kdyby jeho matka nebyla bojovnice ? Má vůbec cenu, aby se romské dítě snažilo, když je mu od útlého dětství většinovou společností naznačováno, že z něho vyroste příživník a kriminálník ? Dokážete si představit demotivaci lidí, hledajících práci, pokud místa o která se zajímají neustále zanikají a v minulosti i na férovku „Romy nezaměstnáváme“? Odpovězte si prosím upřímně, jak dlouho byste vydrželi vy ??
A ty všudypřítomné stereotypy!! Několik mých přátel se např. zúčastnilo různých natáčení. Jednoho ze svých bratrů jsem dokonce poprvé viděla ve filmu, hrál tam jednu z hlavních rolí - vraha (mimochodem zajímavý film). Vždycky se po nich chce temperament a přízvuk :-( . Má romská komunita je perfektně bezpřízvučně dvoujazyčná. A všeobecně mnoho mladých Romů už vůbec romsky neumí. Ani ten pozitivní stereotyp o Romech, že jsou všichni úžasní muzikanti a zpěváci není pravdivý. Mediální obraz českých Romů je prostě hrozný – děti skákající po autě, rodinka řvoucí něco o rasýzmu. Už dlouho jsem neshlédla něco normálního, fakt škoda že jsem nestudovala režii.
Mnoho z vás se také domnívá, že svými články bráním zloděje a kriminálníky. V žádném případě!!! Jednou jsem v tramvaji viděla romský gang v akci a byla jsem první (a také jediná), kdo na to přítomné turisty upozornil. Spáchá-li někdo trestný čin, ať je za něj potrestán – ať je bílý, černý nebo fialový !!! Ale netrestejme prosím někoho, kdo se na zločinu nepodílel.
Ukradli destičky v Terezíně Romové anebo Miroslav Daňo ? A co ta hala co nakonec spadla, rozkladli ji Romové a nebo ti lidé měli jména ? Myslíte, že moji „romští bratři“ (kteří jsou dost salonní typy) zrušili představení a jeli "půl světa", aby mohli přiložit ruku k dílu ? Protože jestli halu rozkradli Romové, určitě u toho byli, oni totiž Romové jsou. Opravdu je ta neskutečná kolektivní vina, která je společností kladena na Romy nutná ? Pokud ano, proč nezkusíte použít kolektivní vinu i na sebe ? Jen do toho, posypte si hlavu popelem !! My bílí Češi rozkrádáme milióny, my bílí Češi vraždíme ženy na spartakiádách, my bílí Češi vraždíme stařenky a stařečky, my bílí Češi usmrcujeme pacienty heparinem, my bílí Češi jsme sektáři a týráme děti. Ne, nepustíme tě dovnitř bílý Čechu, tohle je privátní klub !! Prosím… že jste to nebyli vy ? Že to byl František Procházka, Jiří Straka, manželé Stodolovi, Petr Zelenka a nesmyslná sekta ? Ano, kolektivní vina je naprosto absurdní !!! A přesto ji mnozí z vás neváháte neustále aplikovat.
A co ten strach ? Je nutné se Romů bát ? Jsou všichni opravdu tak nebezpeční ? Jak to že mé tři (bílé) kamarádky bez úhony přežily bydlení v samotném "brněnském Bronxu" ? Já jsem se poprvé ocitla v romském davu na koncertě v Českém Krumlově v roce 2003. Skvělý koncert absolutně bez problému. Do romského prostředí jsem pak vstoupila v roce 2004. Občas jsem sama na místě, kde jsem absolutně v menšině. Nikdo mě tam nezná a moji „bratři“ jsou v zákulisí nebo na jevišti. Nikdy jsem nezaznamenala špetku agrese vůči mé osobě, o ztrátě pěněženky, foťáku nebo mobilu nemluvě. Za celou dobu se mi stalo jenom jednou, že na mě byl na jedné „afterparty“ Rom nepříjemný, protože jsem „gádžovka“. Hned po něm vystartovala jeho kamarádka a omluvila se za něj, že to nemluví on, ale alkohol. Od té doby jsem ho už párkrát potkala a vždycky přijde pokecat... Také ve čtvrti kde bydlím je hodně romských starousedlíků. Potkávám je často při večerním venčení psa. Opět nikdy žádný náznak agrese. Občas se naopak stane, že mého psa krmí. Má fenka totiž taktéž nemá rasové předsudky a lidé s jídlem jsou pro ni obzvlášť zajímaví. Tak nevím, jsou Romové všeobecně démonizováni anebo mám snad napsáno na čele něco speciálního ?
Tohle téma je fakt nadlouho. Ale jak jsem již naznačila v úvodu, dnes jsem zde hlavně proto abych se rozloučila. Romano Drom (romská cesta) končí. Můj soukromý Romano Drom samozřejmě jede dál. Zanedlouho vyjde CD mých bratrů, v červenci máme workshop a koncert na prestižním zahraničním festivalu, v srpnu další, ten který tak milujeme (bratři tam jedou už popáté), v létě bych s nimi měla vyjet do východoslovenských romských osad, a příští rok jsem pozvána na svatbu – to je velká událost, na kterou se hodně těším.
Vám bych tímto chtěla poděkovat za pozornost i za přízeň, zdravím kolegy bloggery i diskutéry, i své oponenty, kteří své názory dokázali formulovat kultivovaně a slušně.
Speciálně bych chtěla poděkovat Patriku Bangovi, nebojí se psát o tom, jaký je život Roma v Česku a nemaže nám med kolem huby. Tím se stal ideálním terčem pro různá frustrovaná individua a čtení diskuzí pod jeho články je opravdu záležitost jen pro silné nervy. Já však jeho zkušenosti mohu jenom potvrdit. Díky Patriku !!
Být Romem v naší společnosti není jednoduché. Známá mé oblíbené bloggerky to vyjádřila takto: „Když jste Cikán, je to jako kdybyste někam přišel a měl na zádech obrovskej batoh. A lidi nejdřív viděj ten batoh a pak až vás."
Snad se to, co se nezdařilo nám, a to z obou stran – romské i většinové, podaří příštím generacím. Loučím se tedy stylově fotkami nastupující generace a písničkou - zpívá ji „náš mladej“:
