Gipsyho jsem poprvé potkala v roce 2005 na letním festivalu romské hudby. V té době byl ještě poměrně neznámý. Ohlásili jakéhosi rapera a já začala odcházet, tohle opravdu není můj „šálek čaje“. Nezastavil mě ani rozruch mezi dětmi (účastníky tábora pro talentované romské děti), který jeho jméno vyvolalo. Nádvoří hradu, kde se festival konal je naštěstí hodně velké, a tak jsem nestačila úplně odejít. To co se linulo z pódia mě donutilo se vrátit. Gipsy je fakt dobrej. Má energii, temperament, vtipné texty, neočekávané komentáře a umí zpívat (což je v současném českém showbyznysu skoro výjimka, ale o tom až někdy příště). V průběhu svého vystoupení pozval pár malých kluků z tábora ke společnému beat-boxu. Úžasné !!! Pro ty kluky navíc nezapomenutelný zážitek... Od té doby jsem Gipsy.cz viděla na koncertě několikrát. Jejich hudba se mi libí a vždy jsem se dobře pobavila.
Jejich přijetí nominace na Eurovision 2009 bez výběrového národního kola jsem ale přijala s rozpaky. Gipsy.cz je bezesporu jednou z nejúspěšnějších českých kapel, která má šanci uspět ve světě, čemuž nasvědčuje i pozvání na legendární hudební festival v Glastonbury. Na Eurovision předvedli show, která se nedá s předchozími propadáky srovnat, ale uznání se pravděpodobně příliš nedočkají. Hlavně mi uniká důvod, proč chtěli uspět v kýčovitém evropském Ein Kessel Buntes mezi stříbrnými kalhotkami a krkajícími krocany.
Říká se, co Čech to muzikant, ale prosadit se ve světě, je pro mnoho českých muzikantů nedostižná meta. Opravdu se to povedlo jen několika operním divám a božskému Kájovi v Německu. Ne-main-streamová romská hudba je v tomto směru daleko úspěšnější. Vzpomeňme třeba Věru Bílou a Kale. U nohou jí ležela Francie, Itálie i Španělsko. Na prestižní světové festivaly nejsou zvány takzvané celebrity českého showbyznysu, ale úplně nenápadní lidé, o kterých většina z vás nikdy neslyšela. Nepodbízejí vám totiž ani své stříbrné kalhotky, ani své obnažené poprsí v bulváru. Když vám ale zazpívají, je to něco mezi nebem a zemí, je to smích, pláč a husí kůže dohromady. Např. o mých romských „bratrech“ jednou napsala jedna novinářka: „I have never laughed as much as with these musicians and never cried as much either“ (Nikdy jsem se tak nenasmála a tak nenaplakala, jako s těmito muzikanty). Pod to se můžu podepsat. Občas nerozumíte jedinému slovu a přesto pláčete, tak moc je ta emoce silná. V tom spočívá síla romské hudby a proto je celosvětově srozumitelná a úspěšná. (Pro úplnost snad jen dodám, že podobnou hudební extázi mi způsobují i jiné hudební styly – např. černošské gospely nebo bulharské ženy zpívající tradiční bulharský folklor. Žánry, které v Česku zřídka spatříte. Já měla párkrát štěstí a byl to fantastický zážitek)..
Kvalitní silná hudba nepotřebuje plastickou chirurgii, drahé oblečení, ani rozhovory o rozvodech, o tom kdo s kým nemluví, o agresivních otcích, milencích a sexu, nemluvě o propagaci formou erotické linky....
Opravdu kvalitních muzikantů, je v Česku jako šafránu... Přeji jim, aby vybírali opatrně a zvládli se nezaprodat. To se právě Gipsy.cz účastí na Eurovision nepovedlo.
Neměli jste to brát, čhavale !!!!!
